Jak se z jedné výpomoci Pod Kaštany začal skládat úplně nový příběh Veruno.
Mám rád grilování a rád se učím nové věci. Když tedy přišla nabídka, jestli bych při otevření Craft beer zahrady Pod Kaštany v Zábřehu nepomohl za grilem, říkal jsem si proč ne. Týden, možná dva, než si nový provoz sedne.
Nakonec z toho byly čtyři měsíce. 🫣
S Veruno to přitom na začátku skoro vůbec nesouviselo. Nešel jsem tam testovat software ani zkoumat gastro provoz. Šel jsem jen pomoct při otevření zahrady a získat novou zkušenost.
Ještě před otevřením zahrady chtěl Jirka připravit billboard, který lidi upozorní, že je zahrada Pod Kaštany už jen pár kilometrů. Na billboard jsme chtěli dát QR kód, po jehož načtení zákazník uvidí trasu, jak se tam dostat.
Na Veruno.site už jsem měl generátor chytrých QR kódů. Tak jsem ho použil a vznikla stránka veruno.site/@pod-kastany.
V tu chvíli to nebylo žádné „Veruno Gastro“. Byl to jen způsob, jak z billboardu dostat člověka k dalším informacím o zahradě. Jenže právě tím se Veruno dostalo Pod Kaštany poprvé.
Na nápojovém lístku jsme si dali opravdu záležet. Nebyla to jedna A4 vytištěná na kancelářské tiskárně, ale vymazlená dvanáctistránková nabídka připravená na celou sezonu.
Zahrada má kolem třiceti stolů, takže takových lístků potřebujete minimálně čtyřicet. Proto dávalo smysl připravit nápojový lístek pořádně a na celou sezonu.
Na jeho zadní stranu přišel další QR kód vytvořený ve Veruno. U něj bylo napsané, že se po načtení host dozví víc. Původně jsem ho směroval na Facebook Pod Kaštany. A v tu chvíli to přesně plnilo svůj účel.
To důležité bylo, že vytištěný QR nebyl napevno svázaný s jednou cílovou stránkou. Člověk po načtení prošel přes Veruno a já mohl později změnit, kam ho Veruno pošle. Bez jediného přetisku.
U nabídky z grilu bylo od začátku jasné, že se bude měnit. Něco přidáme, něco upravíme, u něčeho zjistíme, že o to není takový zájem, a něco třeba úplně zmizí.
Proto se jídlo nedávalo napevno do dvanáctistránkového nápojového lístku. Vytisklo se zvlášť a jednoduše se do něj vložilo. Na začátku naprosto logické řešení.
Jenže potom se nabídka začala měnit třeba třikrát za týden. Něco se přidalo, něco se změnilo a něco se během večera vyprodalo. A v tu chvíli už papír, který měl host před sebou, nemusel ukazovat to, co bylo skutečně možné objednat.
A právě tady to začalo trochu skřípat.
Nešlo ani tak o cenu několika vytištěných papírů. Šlo o to, že nabídka přestávala být aktuální ve chvíli, kdy se změnila realita za grilem.
Postupně jsem připravil další QR kód přímo na stoly. Vedl na kompletní stránku Pod Kaštany ve Veruno.
Host tam našel nápojový lístek, informace o zahradě, kde nás najde a další obsah na jednom místě. Nabídka z grilu tam v tu chvíli ještě nebyla. Její data zatím ve Veruno vůbec nebyla.
Ale základ už existoval. Člověk seděl u stolu, naskenoval QR a dostal se na místo, které se mohlo postupně měnit spolu s tím, jak se měnila samotná zahrada.
Aktuální nabídka z grilu se zároveň psala křídou na tabuli u baru. Ze začátku to bylo jednoduché, rychlé a úplně dostačující.
Jenže nabídka se postupně rozšiřovala. Něco přidat, něco změnit, něco smazat, všechno znovu přepsat... a nakonec už se na tabuli všechno nevešlo.
A tehdy nás napadlo udělat z nabídky další výstup Veruno. A tak vznikl TV Menu Board.
Do Veruno jsem vložil jednotlivá jídla, fotografie, popisy a ceny. Na televizi se pak nabídka mohla automaticky střídat. Něco se vyprodalo? Stačilo kliknout a z obrazovky to bylo pryč.

Animovaný Menu Board na televizi fungoval dobře. Jednotlivá jídla se střídala, u každého byla fotka, popis a cena.
Jenže zahrada je velká a pořád se opakovala stejná otázka:
„A co máte k jídlu?“
Odpověď „nabídku máme na televizi u baru“ přestávala stačit. Host seděl třeba na druhém konci zahrady a kvůli tomu, aby zjistil, co si může dát, se musel zvednout a dojít k baru.
Data už ale ve Veruno byla. Jídla, fotografie, popisy i ceny. A na zadní straně nápojového lístku už byl dávno chytrý QR kód.
Takže jeho přesměrování z Facebooku na aktuální nabídku byla vlastně hračka.
Host naskenoval QR na nápojovém lístku a nabídku měl rovnou v telefonu.
Technicky to fungovalo.
Pak přišel jeden zákazník, podíval se na nabídku v telefonu a povídá:
„Nešlo by to zastavit? Já na to hovno vidím, jak se to hýbe.“
A měl pravdu.
Tak vznikla statická stránka nabídky. Stejná jídla, stejné fotografie, popisy a ceny, ale člověk si nabídku mohl v telefonu projít vlastním tempem. QR v nápojovém lístku zůstal stejný. Jen jsem ve Veruno znovu změnil, kam vede.
Animovaný výstup zůstal na televizi. Pro mobil vznikl jiný.
A protože už existovala i kompletní stránka Pod Kaštany pro QR kódy na stolech, mohl jsem na ni statickou nabídku jednoduše přidat jako další výstup.
Když pak něco došlo, stačilo změnit stav jednou. Zmizelo to z televize a zároveň se změna promítla i tam, kde si nabídku prohlížel host v telefonu.
Nešlo o QR kód. Nešlo o televizi. A vlastně nešlo ani o gastro.
Veruno bylo od začátku postavené tak, aby dokázalo vzít data, obsah nebo nějakou potřebu a vytvořit z nich výstup, který v danou chvíli a na daném místě dává smysl.
Pod Kaštany jsem ale poprvé mohl tenhle princip sledovat přímo v reálném provozu.
Jednou byla správným výstupem televize. Jindy mobil. Stejná data, ale úplně jiný způsob, jak je dostat k člověku.
A přesně o tom Veruno je.
Jakmile jsou data ve Veruno, je už mnohem jednodušší je někam poslat nebo naopak přijmout další data zpět. Může z toho vzniknout stránka v mobilu, výstup na televizi, objednávka, rezervace, platba nebo něco, co dnes ještě vůbec nepotřebujeme.
A nemusí to být stejné pro každého. To, co funguje na televizi, nemusí fungovat v mobilu. To, co potřebuje jedna zahrada, nemusí potřebovat jiná restaurace.
Do Veruno vložíš myšlenku a vznikne příběh.
Ten Pod Kaštany tím ale zdaleka nekončil.
Během léta šlo přidat spoustu dalších věcí. Objednávkový systém, rezervace, platby a další možnosti. Jenže smyslem není dostat do provozu co nejvíc funkcí.
Smyslem je použít právě to, co v konkrétní chvíli řeší skutečnou potřebu.
Nic z toho nevzniklo proto, že bych si sedl a řekl si, že teď naprogramuju gastro modul.
Jen jsem postupně skládal Veruno podle potřeb jedné úžasné zahrady Pod Kaštany.
Během prázdnin se ke mně za grilem přidala i dcera. Pro ni to byla letní brigáda s tátou, pro mě zase vítaná pomoc za grilem. :)
Ve výsledku to bylo příjemné zpestření prázdnin pro oba. Ona si vyzkoušela skutečný provoz a já měl hlavně ve špičce trochu volnější ruce.
Z plánovaného týdne nebo dvou se nakonec staly čtyři měsíce.
A právě to bylo pro Veruno možná nejcennější. Nebyl jsem člověk, který přijede do gastra na schůzku, zeptá se, co provoz potřebuje, zapíše si seznam funkcí a zase odjede.
Byl jsem uvnitř.
Pod Kaštany navíc není malá zahrádka s pár stolky. Je to velká letní zahrada se zhruba 160 místy k sezení.
A nejlépe to člověk pozná během opravdu silného večera. Když se lidé začnou u brány otáčet, protože už si nemají kam sednout, a já za grilem jsem většinou jak kolotoč. :)
Pak vám třeba v 17:43 vyleze objednávka na 15 porcí BBQ žebírek, čtyři burgery a přílohy. A v ten okamžik už musíte říct stop, protože gril prostě nafouknout nejde.
Právě ve špičce se nejlépe ukáže, jestli něco provozu opravdu pomáhá. Na zbytečné kroky a dlouhé vysvětlování v tu chvíli není čas.
Viděl jsem, co se děje, když přijde hodně lidí najednou. Na co se hosté ptají. Co potřebuje obsluha. Co se musí pořád dokola vysvětlovat. Co funguje a co naopak vypadá dobře jen na papíře.
Když někde něco drhlo, nemusel mi to nikdo popisovat na další schůzce. Viděl jsem to přímo v provozu. A mohl jsem přemýšlet, jestli s tím dokáže Veruno něco udělat.
Velkou roli v tom všem měl Jirka, majitel Pod Kaštany. Získal si mě hned od začátku svou otevřenou myslí a kreativním přístupem. Nebojí se zkoušet nové věci, a když nějaký nápad dává smysl, nemusí se o něm tři měsíce diskutovat.
Díky tomu jsme mohli spoustu věcí zkusit rovnou v reálném provozu. Něco fungovalo hned, něco jsme upravili a něco třeba nedávalo smysl vůbec.
Pro testování Veruno v reálném provozu tohle bylo k nezaplacení. A vedle všech technických věcí jsou právě lidé jednou z nejlepších věcí, které mi ty čtyři měsíce daly.
Během léta jsem viděl, že lidé QR kódy používají. Občas přinesla obsluha ke stolu nápojový lístek a host jen řekl, už má vybráno. V ruce přitom držel telefon s obsahem, ke kterému se dostal přes QR na stole.
To jsou přesně ty drobnosti, kterých si v provozu všimnete.
Až na konci sezony se pak dalo podívat i na čísla.
Z jedné výpomoci při otevření byly nakonec čtyři měsíce. Za tu dobu vznikla spousta věcí, některé jsem měnil za pochodu a hlavně jsem si přímo v provozu mohl ověřit, co skutečně funguje.
Teď přichází chvíle trochu vypnout. :)
S odstupem se dá celá sezona vyhodnotit a podívat se, co fungovalo dobře, co zbytečně zdržovalo a kde je ještě prostor něco zjednodušit, zautomatizovat nebo udělat efektivněji.
Jak bude vypadat další příběh Pod Kaštany, se teprve ukáže.
A protože mi gastro po čtyřech měsících očividně nestačilo, vzal jsem si ho trochu s sebou i do New Yorku. :)
Během cesty jsem navštívil několik restaurací a schválně sledoval, jak některé věci řeší tam. Nejvíc mě asi zaujala čínská bezobslužná restaurace, kde na každém stole místo klasického jídelního lístku ležel tablet.
Ne proto, že bych teď chtěl Pod Kaštany zaplnit tablety. :) Spíš mě baví dívat se, jak stejný problém řeší někdo úplně jinak. Něco mě zaujme, něco mi nedává smysl a něco ve mně zase nastartuje úplně nový nápad.
Článek z New Yorku →Když se na to dnes podívám zpětně, celé léto jsem vlastně žádné „Veruno Gastro“ nevyráběl. Jen jsem postupně skládal Veruno podle toho, co přinášel skutečný provoz Pod Kaštany.
To, co se tam během první sezony osvědčilo, dnes na webu prezentuji pod názvem Veruno Gastro. Ne jako hotovou krabici, kterou musí každý provoz používat stejně. Spíš jako ukázku toho, co všechno může z Veruno pro konkrétní gastro provoz vzniknout.
Jiná restaurace, kavárna, hotel nebo zahrada bude mít jiné potřeby. A Veruno tam proto může vypadat úplně jinak.
Naučil jsem se spoustu nových věcí, poznal gastro provoz úplně z jiné strany a zažil léto, které jsem na jeho začátku rozhodně neplánoval.
A možná ještě důležitější je něco úplně jiného.
Z obyčejného „Ahoj“ mezi mnou a Jirkou postupně vzniklo přátelství.
I proto pro mě Pod Kaštany nejsou jen místo, kde jsem si čtyři měsíce zkoušel nové nápady. Jsou místem, na kterém se krásně ukázalo, co vlastně Veruno může být.